Nová analýza radiokarbonu odhalila skrytá zemětřesení v Nankajském žlabu

Japonští vědci z Tokijské univerzity přišli s novým způsobem, jak z mořských sedimentů vyčíst stopy zemětřesení, která dosud unikala pozornosti. Pomocí nového typu analýzy radiokarbonu prozkoumali vzorek sedimentárního jádra z Kumanského moře u japonského pobřeží a odhalili v něm několik „skrytých“ záznamů dosud neznámých otřesů. Výsledky mají podle autorů pomoci lépe pochopit, jak se v oblasti v minulosti uvolňovalo napětí v zemské kůře.

Zjištěné události se týkají oblasti Nankajského žlabu. Právě tam geologové a seizmologové očekávají příští velké japonské megazemětřesení. Nankajský žlab patří k nejlépe sledovaným zlomovým zónám světa, protože se v něm dlouhodobě hromadí napětí a minulé otřesy se v historických pramenech i geologických záznamech opakovaně objevují. Každý nově nalezený otisk starší události proto zpřesňuje představu o tom, jak často a v jakých souvislostech se tato oblast v minulosti probouzela.

Sedimentární jádra fungují jako archiv. Na mořském dně se postupně ukládají vrstvy materiálu a při silných zemětřeseních do nich zapisují stopy, například podmořská sesuvná usazenina. Čím přesněji se podaří určit stáří jednotlivých vrstev, tím spolehlivěji lze události v čase seřadit. Právě v tom spočívá přínos nové analýzy radiokarbonu, která podle autorů dokáže zachytit stopy, jež by při dosavadních postupech zůstaly přehlédnuty. O tom, jak přesně metoda funguje a jaké konkrétní datace přinesla, studie v dostupných informacích blíže nehovoří, důležité je především to, že rozšiřuje počet doložených událostí.

Práce vyšla v odborném časopise Radiocarbon. Autoři v ní zdůrazňují, že přesnější rekonstrukce minulosti umožní lépe předvídat budoucí geofyzikální události. Zemětřesení se sice nedají předpovědět k určitému dni, ale znalost toho, jak se zlomy chovaly v minulosti, pomáhá odhadovat, jaké scénáře jsou pravděpodobné. Podle autorů výsledky pomohou připravit se na možné katastrofy, ať už jde o plánování ochranných opatření, nebo o stanovení rizik pro pobřežní oblasti.

Japonsko má s přípravou na silné otřesy dlouhou zkušenost. Země leží na styku několika litosférických desek a seizmická aktivita je tam součástí každodenní reality. Právě proto se vědci zaměřují na to, aby měli co nejúplnější obraz o historii významných zlomových zón. Nankajský žlab přitom patří mezi oblasti, kde je pro odhad rizika minulost klíčová, protože větší část informací pochází z dlouhých, ale nepříliš hustých záznamů.

Zjištění z Kumanského moře ukazuje, že i dobře prozkoumané lokality mohou skrývat další údaje, pokud se použijí vhodnější nástroje. Nové datování nemusí znamenat, že se obraz minulosti zásadně převrací, spíše se zahušťuje o další body, které umožňují přesněji sledovat vzorce opakování. Čím úplnější je takový seznam událostí, tím lépe lze posuzovat, jak nepravidelně nebo pravidelně se v dané zóně uvolňovala energie.

Jak často se v Nankajském žlabu v minulosti vyskytovala silná zemětřesení a jak dlouhé byly mezi nimi pauzy, je pro odhad budoucího vývoje zásadní. Nově objevené stopy k tomuto obrazu přidávají další dílky. Výzkumníci z Tokijské univerzity tak dodávají podklady, které mohou využít jak seizmologové, tak odborníci na krizové plánování. Samotná studie se zaměřuje na rekonstrukci minulosti, praktické závěry pro ochranu obyvatel však budou záviset na tom, jak se zjištění promítnou do dalšího výzkumu a do rozhodování úřadů.

Metoda použitá v Kumanském moři ukazuje, že přesnější datování sedimentů může odhalit zemětřesení, o nichž dosud nebylo nic známo. Autoři věří, že podobný postup lze uplatnit i v dalších oblastech, kde jsou v mořském dně uloženy dlouhé záznamy o minulých událostech, a přispět tak k lepšímu pochopení rizik spojených s velkými zlomovými zónami.