Na Borneu vypustili zachráněnou samici orangutana s mládětem do lesa

V hlubokém lese v indonéském Kalimantanu, tedy na indonéské části ostrova Borneo, ochránci přírody otevřeli klec a vypustili z ní samici orangutana s mládětem. Zvířata, která byla podle dostupných informací zachráněna z hořících lesů, se tak po čase strávenému v péči lidí vrátila do divočiny.

Chvíle, kdy se dvířka otevřela, byla podle popisu situace krátká a nenápadná. Samice nejprve opustila klec i s mládětem a bez zbytečného otálení zamířila ke stromům. Orangutaní matka s mládětem rychle vylezla na vysoké stromy a zmizela v korunách, takže ochránci, kteří vypuštění zajišťovali, je záhy ztratili z dohledu. Právě takové rychlé zmizení v zeleni bývá pro lidi, kteří se o zachráněná zvířata starají, tím nejlepším možným znamením. Znamená, že zvířata se v prostředí cítí bezpečně a vědí, kam mají jít.

Orangutani patří k nejohroženějším velkým lidoopům světa a žijí výhradně na Borneu a Sumatře. Většinu života tráví v korunách stromů, kde si staví hnízda ke spánku, shánějí potravu a pohybují se mnohdy desítky metrů nad zemí. Les pro ně proto není jen domovem, ale doslova celým životním prostorem. Když o něj přijdou, ztrácejí současně úkryt, zdroj potravy i možnost se pohybovat. Právě proto jsou požáry v kalimantanských lesích pro tyto živočichy tak zničující a proč se záchranné organizace snaží zasažené jedince dostat do bezpečí.

Samice s mládětem tvoří u orangutanů mimořádně těsný vztah. Mláďata zůstávají u matek řadu let, v tomto období se od nich učí, jak najít jídlo, jak se pohybovat ve větvích a jak si vybudovat hnízdo. Právě proto bývá zachraňování a vypouštění samic s malými mláďaty považováno za zvlášť důležité. Matka přináší do volné přírody nejen sebe, ale i potomka, který má šanci odrůst a později sám přispět k udržení populace.

Požáry lesů a rašelinišť patří na Borneu a v dalších částech Indonésie dlouhodobě k vážným problémům. Hoří zejména v suchých obdobích a oheň ničí rozsáhlé plochy porostů, v nichž žijí vzácné druhy zvířat. Zvířata, která plameny a kouř přežijí, často zůstanou bez dostatečné potravy a bez možnosti vrátit se do původního území. Záchranné týmy je proto odchytávají, ošetřují a po zotavení se je snaží vypustit na místa, kde mají naději na přežití.

Samotné vypuštění je přitom až poslední fází dlouhého procesu. Zvířata je třeba nejprve zachránit, poskytnout jim veterinární péči a sledovat, zda jsou schopná žít bez pomoci člověka. Teprve poté přichází na řadu výběr vhodné lokality a převoz do hlubokého lesa. Podmínkou je, aby v okolí bylo dost potravy a aby zvířata nebyla ohrožena další zástavbou či těžbou dřeva.

Co bude s oběma zvířaty dál, zatím nelze říct. Podle dostupných informací je jisté jen to, že po otevření klece obě zamířila do korun stromů a ztratila se ochráncům z očí. Pro lidi, kteří se o ně starali, to však znamená splněný cíl. Zvířata, která přežila ničivé požáry, se mohou znovu pohybovat v prostředí, pro které jsou stvořena, a matka s mládětem mají šanci pokračovat v životě tam, kam patří.

Záchrana a návrat orangutanů do přírody ukazují, že péče o ohrožené druhy má smysl i tehdy, když jde o jednotlivé případy. Samice s mládětem je sice jen malým zlomkem celé populace, ale u druhu, jehož počty se kvůli ztrátě lesů dlouhodobě snižují, může mít každý přeživší jedinec význam. Ochránci doufají, že obě zvířata v lese najdou dost potravy i klidu a že se jim podaří zde zůstat dlouho.