Meteorit z Mali ukrývá nejstarší známou kůru Marsu, je starý 4,1 miliardy let

Fragment nejstarší dosud známé kůry Marsu se podle nové studie ukrýval v meteoritu, který před čtyřmi lety našli v Sahaře v Mali. Meteorit Teghaza 001 je podle výzkumníků zbytkem primordiální marsovské kůry starým nejméně 4,1 miliardy let. Práci publikoval 29. října online časopis Science (DOI: 10.1126/science.adz5646), vedl ji Dr. Yang Liu z NASA Jet Propulsion Laboratory.

Meteorit se skládá z osmi úlomků o celkové hmotnosti 798,5 gramu. Největší z nich váží 442 gramů a je široký zhruba deset centimetrů. Mezi přibližně 300 dosud známými marsovskými meteority je naprostá většina mladší než samotný povrch planety. Dosud byly známy jen dva starší vzorky: Allan Hills 84001 s odhadovaným stářím asi 4,1 miliardy let a Northwest Africa 7034, jehož některé úlomky jsou starší než 4,3 miliardy let. Teghaza 001 se tak řadí k nejstarším dochovaným kouskům marsovské kůry, které máme na Zemi k dispozici.

Z hlediska složení jde o hrubozrnnou vyvřelou horninu, konkrétně gabro bohaté na plagioklas. Podle výzkumníků chladla pomalu, a vznikla tedy pravděpodobně pod povrchem planety, nikoli při erupci na povrchu. Stáří horniny určili autoři dvěma nezávislými metodami. Datování zirkonů uran-olověnou metodou dalo věk přibližně 4,11 miliardy let, zatímco metoda rubidium-stroncium ukázala přibližně 4,24 miliardy let.

Rozdíl mezi oběma čísly podle autorů nemusí být jen nepřesností měření. Mladší datum může odpovídat období, kdy krátce po krystalizaci horniny v jejím okolí cirkulovala horká voda bohatá na minerály. Stopy po vodě hornina skutečně nese: její kyslíkové izotopy jsou těžší než u jiných marsovských meteoritů, což svědčí o interakci s vodou. Na rané historii Marsu, kdy planeta podle všeho měla vlhčí podmínky než dnes, je tento nález zajímavý i proto, že naznačuje přítomnost vody v kůře krátce po jejím vzniku.

Zdrojovou oblastí meteoritu je podle výzkumníků nejpravděpodobněji jižní marsovská vysočina, zejména oblast severozápadně od obří impaktní pánve Hellas. Právě tato část planety patří k nejstarším a nejvíce zkráterovaným územím Marsu, takže původ vzorku zapadá do známého obrazu o stavbě planety.

Význam objevu zdůraznil Dr. Carl Agee z University of New Mexico. Podle něj jde o nejstarší marsovskou vyvřelou horninu nalezenou s velkým odstupem a další podobný vzorek je velmi nepravděpodobný. Meteority z Marsu přitom zůstávají jedinou možností, jak se k hornině z této planety dostat bez nákladných misí, které by vzorky teprve musely dopravit zpět na Zemi.

Marsovské meteority na Zemi vznikají tak, že dopad planetky nebo komety vymrští úlomky horniny z povrchu Marsu do vesmíru. Některé z nich po milionech let putování zasáhne gravitace Země a dopadnou na její povrch. Jejich nalezení je často věcí náhody, a pokud k němu dojde, zpravidla se jedná o poměrně mladé horniny, protože ty starší byly na samotném Marsu v průběhu miliard let přetvořeny, pohřbeny nebo zničeny pozdějšími impakty a geologickou aktivitou.

Právě proto jsou tak vzácné horniny, které si z nejranějšího období planety zachovaly původní podobu. Poskytují přímé informace o tom, z čeho se kůra Marsu formovala a za jakých podmínek, aniž by bylo nutné spoléhat pouze na dálkový průzkum z oběžné dráhy. Teghaza 001 k tomu přidává i důkaz o raných hydrotermálních procesech, tedy o koloběhu horké vody v kůře.

Podle autorů studie tak nález výrazně rozšiřuje naše poznatky o nejranější historii rudé planety. Zároveň ukazuje, že i po desetiletích výzkumu mohou v pouštích na Zemi čekat vzorky, které přepisují představy o vzdálených světech.