Kritik alternativní medicíny zpochybnil čínskou studii o akupunktuře u dětí

Nová analýza čínské studie o využívání akupunktury v dětském lékařství vyvolává mezi odborníky rozpačité reakce. Studie, kterou pro server publikoval 16. srpna 2026 britský lékař a dlouholetý kritik alternativní medicíny Edzard Ernst, se opírá o data z Qilu Hospital při Shandongské univerzitě v Číně, shromážděná v letech 2015 až 2020.

Podle zveřejněných údajů bylo v uvedeném čínském zařízení akupunkturou léčeno celkem 55 různých typů pediatrických onemocnění. Mezi nejčastější indikace patřily periferní obličejová paralýza, průjem, snížená pohyblivost končetin, snížená svalová síla, pooperační nadýmání a Guillain-Barrého syndrom – vzácné neurologické onemocnění postihující periferní nervový systém. Akupunkturní konzultace byly u dětských pacientů vyžádány napříč několika lékařskými obory, konkrétně v neurologii, kritické péči, obecné chirurgii, respirační medicíně a ortopedii.

Autoři čínské studie rozdělili diagnózy, u nichž byla akupunktura nasazena, podle mezinárodní klasifikace nemocí ICD-11 do čtyř hlavních kategorií: poruchy nervového systému, onemocnění respiračního systému, novotvary a poruchy trávicího systému. Tento rozsah ukazuje, že akupunktura se v čínském pediatrickém prostředí používá nejen jako doplněk k léčbě běžných obtíží, ale i u závažných a komplexních diagnóz, včetně onkologických onemocnění.

Autoři původní studie ve svém závěru uvádějí, že akupunktura má široké uplatnění v léčbě dětských onemocnění a může sloužit jako cenná doplňková a alternativní terapie. Ernst ve svém rozboru upozorňuje, že podobná tvrzení je třeba posuzovat s opatrností. Sám dlouhodobě patří k předním kritikům metod alternativní medicíny a opakovaně poukazuje na to, že mnohé studie z oblasti tradiční čínské medicíny trpí metodologickými nedostatky, mimo jiné absencí kontrolních skupin, malým vzorkem pacientů nebo chybějícím zaslepením.

V komentáři k datům Ernst zdůrazňuje, že samotný fakt, že akupunktura byla u dětí použita u desítek diagnóz, ještě nedokazuje její účinnost. Podle jeho slov jde spíše o popis klinické praxe v konkrétním zařízení než o důkaz terapeutického přínosu. Otázka, zda pozorovaná zlepšení souvisí se samotnou akupunkturou, přirozeným průběhem onemocnění, souběžnou standardní léčbou nebo placebo efektem, podle něj zůstává nezodpovězena.

Použití akupunktury u dětí je téma, které dlouhodobě vzbuzuje diskuse v odborné komunitě. Zatímco v Číně je tato metoda tradiční součástí zdravotnického systému a je hojně integrována do péče i ve velkých fakultních nemocnicích, jako je Qilu Hospital, v západních zemích zůstává její postavení spornější. Evropské a americké lékařské společnosti obvykle doporučují akupunkturu u dětí jen jako doplňkovou možnost u vybraných stavů, například u chronické bolesti nebo nevolnosti, a to při zohlednění bezpečnosti a informovaného souhlasu rodičů.

Případ Guillain-Barrého syndromu, uvedený mezi nejčastějšími diagnózami v čínské studii, ilustruje šíři použití akupunktury i u vzácných a potenciálně závažných neurologických onemocnění. Standardní léčba tohoto syndromu zahrnuje mimo jiné plazmaferézu nebo intravenózní imunoglobuliny, přičemž akupunktura by v takovém kontextu mohla figurovat pouze jako podpůrná metoda při rehabilitaci, nikoli jako náhrada klíčové léčby.

Ernstova analýza tak spíše než jednoznačný závěr přináší podnět k dalšímu zkoumání. Upozorňuje, že rozsáhlé využívání akupunktury v čínském pediatrickém zdravotnictví je zajímavým fenoménem, který si zaslouží pozornost, avšak bez kvalitních randomizovaných studií s kontrolními skupinami nelze tvrdit, že jde o vědecky podloženou léčebnou metodu. Zároveň připomíná, že rodiče i lékaři by měli k doplňkovým terapiím u dětí přistupovat obezřetně a upřednostňovat léčebné postupy, jejichž účinnost byla ověřena kvalitními klinickými studiemi.

Debata o roli akupunktury v moderní medicíně tak zůstává otevřená i v roce 2026, přičemž rozdílný přístup mezi čínským a západním zdravotnictvím naznačuje, že sjednocení názorů na tuto metodu je zatím v nedohlednu.