Terapie na bázi RNA u myší zabránila poškození mozku při vzácné mutaci spojené s autismem
17. 11. 2026
Dvojice dosud neuznaných druhů červených vyjícovců byla popsána na základě rozsáhlé genetické analýzy. Vědci vyhodnotili celogenomová data od 86 jedinců rodu Alouatta, přičemž pokryli 11 ze 13 uznávaných druhů těchto primátů. Výsledkem je popis dvou nových druhů: Alouatta iroi a Alouatta matogrossensis. Studie vyšla 30. října v časopise Communications Biology.
Vyjícovci žijí v tropických lesích Střední a Jižní Ameriky a dosud jich bylo uznáváno 13 druhů. Hlavní autorkou práce je Romina Batista z University of Salford, spoluautorem je profesor Jean Boubli.
Alouatta iroi, česky pantepuiský červený vyjícovec, obývá severozápadní Amazonii. Areál jeho výskytu ohraničují řeky Rio Branco a Rio Cauaburi a také soutok řek Rio Negro a Rio Branco. Holotyp, tedy exemplář sloužící jako vzorek pro popis druhu, byl sebrán už v roce 2005 poblíž pohoří Aracá Tepui ve státě Amazonas v Brazílii. Od svého nejbližšího příbuzného, druhu Alouatta macconnelli, se liší mimo jiné barvou srsti, která se pohybuje od jasně žlutohnědé po světle zlatohnědou.
Druhý nově popsaný druh, Alouatta matogrossensis neboli mato-grossensský červený vyjícovec, žije v jižní Amazonii mezi brazilskými řekami Madeira a Teles Pires. Je blízce příbuzný druhu Alouatta sara, který se vyskytuje v Bolívii a Peru. Od něj se však odlišuje barvou srsti i rysy lebky a hyoidní kosti, tedy jazylky.
Genomová data umožnila také zrekonstruovat vývojovou historii celého rodu. První štěpení, které oddělilo středoamerickou a jihoamerickou linii, nastalo zhruba před 3,5 milionu let. To přibližně odpovídá době vzniku Panamské šíje. Naproti tomu nejnovější z rozdělení, mezi druhy Alouatta macconnelli a Alouatta iroi, je datováno asi 700 000 let zpět a podle autorů souvisí s existencí řeky Rio Branco, která se stala přírodní bariérou. Většina diverzifikace amazonských červených vyjícovců proběhla během posledního milionu let.
Studie tak ukazuje, že i u relativně dobře známé skupiny primátů mohou genomové analýzy odhalit dosud nerozlišené druhy a pomoci vysvětlit, jak velké řeky a geologické změny formovaly rozšíření a vznik druhů v Jižní Americe.