Finská studie: výskyt živočichů určuje spíš biotop než klima

Rozšíření a početnost živočichů ve Finsku se podle nové studie řídí spíše stavem jejich biotopu než klimatem. K tomuto závěru dospěli vědci z Univerzity v Helsinkách, kteří se zaměřili na otázku, jež je pro ochranu přírody klíčová: co ve skutečnosti rozhoduje o tom, kde se který druh vyskytuje a v jakém množství.

Výzkumný tým porovnával dvě skupiny vysvětlujících faktorů. První tvořily klimatické podmínky, druhou proměnné související s biotopem. Do nich patřil především přirozený stav prostředí a podíl půdy, kterou ovlivnila lidská činnost. Cílem bylo zjistit, který z těchto faktorů je pro výskyt a početnost druhů dominantní. Hlavní zjištění zní, že biotop vysvětluje rozšíření finských živočichů lépe než klima.

Otázka přitom není pouze akademická. Podle autorů závisí právě na odpovědi to, jaká řešení lze pro zmírnění úbytku biodiverzity volit. Pokud by o rozšíření druhů rozhodovalo především klima, ochranářská opatření by se musela soustředit zejména na dopady oteplování a na to, jak se druhy posouvají v krajině. Pokud je naopak určující stav biotopu, nabízejí se jiné nástroje, například ochrana zachovalých přírodních prostředí a omezování využívání půdy způsobem, který přirozená stanoviště poškozuje či mění.

Podobné srovnání má smysl zejména u druhů, které čelí současně několika tlakům. Změny klimatu a změny krajiny působí na živočichy zároveň a oddělit jejich vliv bývá obtížné. Výsledky z Helsinek naznačují, že u finské fauny hraje větší roli prostředí, v němž zvířata žijí, a to včetně toho, nakolik ho člověk přetvořil.

Dostupné informace o studii jsou omezené. Zpráva neuvádí konkrétní počty sledovaných druhů, období, za které data pocházejí, ani statistické a modelové postupy, které vědci použili. Není proto možné posoudit, o kolik se vliv biotopu od vlivu klimatu liší, ani zda platí stejně pro všechny skupiny živočichů. Tyto podrobnosti bude třeba hledat v samotné odborné publikaci.

Závěr o převaze biotopu nelze vykládat tak, že by klima bylo bezvýznamné. Studie podle dostupného popisu porovnávala relativní vysvětlující sílu obou skupin faktorů, nikoli to, zda klimatické změny na živočichy působí. Z toho, že biotop vysvětluje rozšíření druhů lépe, ještě neplyne, že by oteplování nemohlo v budoucnu situaci změnit nebo že by jeho dopady nebylo nutné sledovat.

Praktický význam výsledků spočívá hlavně v tom, kam by se mělo směřovat úsilí o ochranu biodiverzity. Pokud je stav biotopu pro přítomnost a početnost druhů rozhodující, mají ochranáři v rukou nástroje, které lze uplatnit okamžitě a na místní úrovni. Ochrana a obnova přirozených stanovišť, případně plánování využití půdy, tak mohou přinést měřitelný efekt, aniž by se čekalo na výsledky celosvětových opatření proti změně klimatu.

Finsko je pro podobný výzkum vhodným územím, protože se v něm střetávají rozsáhlé zachovalé oblasti s krajinou, kterou výrazně formuje zemědělství a lesnictví. Právě rozdíly v podílu půdy ovlivněné lidskou činností umožňují zkoumat, jak se změny prostředí promítají do výskytu živočichů. Zpráva však nespecifikuje, jakým způsobem tým tyto rozdíly využil.

Zjištění helsinských vědců zapadá do širší diskuse o tom, jak nejúčinněji brzdit úbytek druhů. Studie přispívá argumentem ve prospěch ochrany biotopů jako jedné z hlavních cest, i když konkrétní závěry pro praxi bude možné formulovat až po seznámení s detaily výzkumu.