Edzard Ernst: Výzkum alternativní medicíny často porušuje etické principy equipoise

Britský lékař a dlouholetý kritik alternativní medicíny Edzard Ernst ve svém textu zveřejněném 3. října 2026 znovu otevírá otázku, zda je výzkum takzvané doplňkové a alternativní medicíny (SCAM) prováděn eticky. Podle Ernsta platí jednoduché pravidlo: výzkum, který neprodukuje spolehlivé poznatky schopné zlepšit lidské zdraví, je sám o sobě neetický – bez ohledu na to, jak dobře míněný byl jeho záměr.

Ernst se opírá o koncept takzvané equipoise, tedy stavu skutečné odborné nejistoty ohledně toho, zda daná intervence funguje. Klinická studie je podle něj eticky obhajitelná pouze tehdy, pokud na začátku výzkumu opravdu existuje rovnováha mezi důkazy pro a proti účinnosti testované metody. Pokud vědecká komunita už dopředu ví, že daná terapie funguje, nebo naopak že nefunguje, testování na lidech ztrácí smysl a vystavuje účastníky zbytečnému riziku nebo je připravuje o účinnou léčbu.

Hlavní část textu patří kritice metodologické kvality velké části studií v oblasti alternativní medicíny. Ernst poukazuje na opakující se problémy: malé vzorky pacientů, které neumožňují spolehlivé statistické závěry, nedostatečné nebo zcela chybějící zaslepení, jež otevírá prostor pro zkreslení výsledků, subjektivně formulované cíle studií, které lze snadno interpretovat žádoucím směrem, a selektivní reportování výsledků, kdy se zveřejňují jen ta zjištění, která podporují předem danou hypotézu.

Tyto metodologické nedostatky podle Ernsta nejsou pouze technickým problémem, ale mají přímé etické důsledky. Studie postavené na vadném designu mohou produkovat zavádějící závěry, které se následně šíří mezi odbornou i laickou veřejností a ovlivňují rozhodování pacientů i zdravotníků. Zdroje vynaložené na takový výzkum jsou navíc podle autora fakticky promrhané, protože nepřinášejí žádné využitelné poznání.

Zvláštní pozornost věnuje Ernst rizikům, kterým jsou vystaveni samotní účastníci studií. Pokud se pacienti zapojí do výzkumu alternativní metody namísto toho, aby vyhledali ověřenou léčbu, hrozí jim zpoždění účinné péče – v některých případech s vážnými zdravotními důsledky. Kromě toho špatně navržené studie, byť by přinesly formálně pozitivní výsledek, mohou posilovat neopodstatněná zdravotní přesvědčení a dále tak živit poptávku po metodách, jejichž přínos nebyl spolehlivě prokázán.

Jako protiváhu těmto problémům Ernst zdůrazňuje dva základní etické požadavky, které by měli výzkumníci v oblasti SCAM dodržovat: intelektuální poctivost a ochotu přijmout i negativní výsledky. Vědec, který se pouští do klinického testování, musí být podle Ernsta předem připraven na to, že výsledek může jeho očekávání vyvrátit, a musí takový výsledek být ochoten zveřejnit a respektovat. Bez této otevřenosti se podle něj výzkum mění v pouhé hledání potvrzení předem dané víry, nikoli v hledání pravdy.

Na základě těchto argumentů Ernst formuluje konkrétní doporučení směřující k institucím, které výzkum schvalují a financují. Etické komise by podle něj měly při posuzování protokolů výzkumu alternativní medicíny postupovat přísněji a důkladněji prověřovat, zda je u navrhované studie skutečně splněna podmínka equipoise a zda je metodologický design dostatečně robustní na to, aby přinesl spolehlivé výsledky. Podobně by i agentury rozdělující finanční prostředky na vědecký výzkum měly věnovat zvýšenou pozornost kvalitě navrhovaných studií v této oblasti, než se rozhodnou je podpořit.

Ernstův text tak shrnuje dlouhodobě vedenou diskusi o tom, do jaké míry je výzkum alternativních léčebných metod v souladu se standardy, které jsou běžně vyžadovány u konvenční medicíny. Autor netvrdí, že by alternativní medicína neměla být zkoumána vůbec – naopak, důsledné testování považuje za jediný způsob, jak oddělit metody skutečně účinné od těch, které účinek nemají. Trvá však na tom, že takový výzkum musí splňovat stejné metodologické a etické standardy jako jakýkoli jiný klinický výzkum, jinak ztrácí svůj smysl a může pacientům spíše škodit než pomáhat.