Brazilský nález herrerasaurida mezi cynodonty mění pohled na raně dinosaury

Brazilský paleontolog Rodrigo Temp Müller z Universidade Federal de Santa Maria popsal první doklad herrerasaurida z vrstev, v nichž hojně žil cynodont rodu Exaeretodon. Studii nazvanou „First occurrence of a herrerasaurid dinosaur in a traversodontid cynodont-dominated Late Triassic fauna of southern Brazil zveřejnil 19. října v časopise Science of Nature. Nález posouvá dosavadní představy o tom, v jakém prostředí tito raní dinosauři žili.

Herrerasauridi patřili k prvním velkým masožravým dinosaurům. Šlo o dvounohé lovce se zoubkovanými zuby a velkými drápy, někteří jedinci přitom přesahovali délku pět metrů. Žili v karnském věku pozdního triasu, tedy zhruba před 230 miliony let. Doposud byli známi pouze z Jižní Ameriky, konkrétně z Argentiny a Brazílie.

Nově popsaný exemplář je jen malý zlomek kosti, a to fragment kyčelní kosti označený jako pubis. Má katalogové číslo CAPPA/UFSM 0539 a pochází z lokality Várzea do Agudo v obci Agudo ve státě Rio Grande do Sul. Vrstvy, z nichž byl vyzdvižen, patří k formaci Santa Maria v Paranské pánvi.

Význam nálezu nespočívá ve velikosti zkameněliny, ale v souvislostech. Dosud byli herrerasauridi v Argentině i Brazílii známi výhradně z vrstev, v nichž převažovali rhynchosauři, býložraví plazi. Vrstvy mladší, kde už rhynchosauři nedominovali, žádné herrerasauridy neposkytly. Vznikla proto hypotéza, že úbytek rhynchosaurů mohl vést k vymírání herrerasauridů. Nový nález je prvním záznamem této skupiny z fauny, v níž převládá Exaeretodon, tedy cynodont příbuzný savců, velikostí srovnatelný s prasetem.

Müller upozorňuje, že rhynchosauři v těchto mladších vrstvách stále existují. Podle něj to oslabuje představu, že byli pro herrerasauridy klíčovou kořistí a že jejich pokles musel způsobit vymření predátorů. Autor z toho vyvozuje, že herrerasauridi byli dostatečně přizpůsobiví, aby přežili změny ekosystému, a že na zkoumané lokalitě mohli být vrcholovými predátory.

Studie otevírá i otázku, zda nejde o nejmladšího známého herrerasaurida. To by platilo pouze tehdy, pokud jsou brazilské horniny skutečně mladší než ostatní vrstvy s herrerasauridy. To však zatím nebylo ověřeno absolutním datováním. Sám autor zdůrazňuje, že pro posouzení stáří je takové datování brazilských vrstev nezbytné („Absolute dating of the Brazilian strata remains essential…). Dokud nebude k dispozici, zůstává závěr o stáří nálezu předběžný.

Nález je tak příkladem toho, že i nepatrný fosilní zlomek může změnit pohled na uspořádání pravěkých společenstev. Herrerasauridi, jedni z nejstarších známých dinosaurů, se podle něj neomezovali na jediný typ prostředí a dokázali se uplatnit i v ekosystému s odlišným složením fauny, než jaký byl dosud zdokumentován.