Astronomové z Belfastu vysvětlili chybějící trojské asteroidy u Neptunu

Astronomové z Queen's University Belfast přišli s řešením problému, který před nimi stál celá desetiletí. Podrobnosti samotného objevu nejsou v podkladech uvedeny, známý je však širší kontext, který ukazuje, proč na něj vědci tak dlouho čekali.

Trojské asteroidy jsou tělesa, která sdílejí oběžnou dráhu s některou planetou a pohybují se v těsné blízkosti stabilních bodů v její dráze. Poprvé byly pozorovány v roce 1906 u Jupiteru. Tvoří dvě populace: jedna planetu na její dráze předchází a druhá ji následuje. Ty, které Jupiteru jdou v čele, se tradičně označují jako „řecké“, ty, které za ním zaostávají, jako „trojské“. Pojmenování pochází z Homérovy Íliady, protože jednotlivým tělesům se dávají jména hrdinů z trójské války.

Podobné skupiny asteroidů se časem podařilo odhalit i u dalších obřích planet. Objeveny byly u Saturnu a u Uranu. U Neptunu však dosud žádné takové těleso nalezeno nebylo, a právě tato absence zůstávala pro astronomy dlouho nevysvětlenou nesrovnalostí. Neptun je od Slunce nejvzdálenější planetou soustavy, a hledání drobných a slabých těles v takové vzdálenosti patří k technicky velmi náročným úkolům. Zároveň ale panovala shoda, že by tam podobné asteroidy měly existovat, a jejich nepřítomnost proto vzbuzovala otázky o tom, jak se vnější oblasti sluneční soustavy vyvíjely.

Právě tuto mezeru se nyní podle dostupných informací podařilo zaplnit. Tým z Queen's University Belfast uzavřel otázku, kterou si astronomové kladli po generace, a poskytl vysvětlení, proč u Neptunu chyběla tělesa, která se u ostatních obřích planet běžně vyskytují. Z poskytnutých podkladů se však nedá určit, o jaký typ řešení jde, zda se asteroidy skutečně podařilo zachytit, nebo zda výzkumníci našli důvod, proč se u Neptunu udržet nemohou. Také chybí údaje o použitých metodách, o pozorovacích přístrojích či o tom, v jakém odborném periodiku budou výsledky zveřejněny.

Význam podobných objevů přesahuje samotné katalogizování nových těles. Trojské asteroidy jsou považovány za jakési fosilie z raného období sluneční soustavy. Jejich rozmístění a počty mohou vypovídat o tom, jak se planety formovaly a jak se během miliard let posouvaly po svých drahách. Pokud by se u některé planety očekávaná tělesa nenacházela, mohlo by to naznačovat, že její historie probíhala jinak, než se předpokládalo. Pochopení situace u Neptunu proto může pomoci lépe porozumět dynamice celé vnější části soustavy.

Queen's University Belfast patří mezi britské univerzity s dlouholetou tradicí výzkumu v oblasti astrofyziky a planetární vědy. Práce zdejších vědců se dlouhodobě zaměřuje mimo jiné na drobná tělesa sluneční soustavy. Konkrétní složení týmu ani jména jeho členů však podklady nezmiňují, a nelze je tedy uvést.

Od prvního pozorování trojských asteroidů v roce 1906 uplynulo více než sto let a jejich studium je stále živým oborem. Z původně jediné skupiny u Jupiteru se postupně stal jev, který astronomové zaznamenali u několika planet, přičemž Neptun zůstával výjimkou. Pokud tým z Belfastu skutečně přinesl odpověď, uzavírá tím jednu z dlouhodobě otevřených kapitol tohoto oboru. Další informace by měly být k dispozici po zveřejnění odborné publikace, která teprve umožní posoudit, nakolik je nové vysvětlení podložené a jak ho přijme širší vědecká komunita.