Astronomové odhalili zdroj záhadných dlouhých rádiových pulzů ve dvojhvězdách s bílým trpaslíkem

Astronomové po letech spekulací objasnili, proč z vesmíru přicházejí záhadné dlouhé rádiové pulzy, které se opakují s neobvyklou pravidelností. Nová analýza ukazuje, že za tímto jevem stojí páry hvězd s velmi specifickým složením, jež se dosud podařilo pozorovat jen v omezeném počtu případů.

Podle výzkumníků jde vždy o dvojici hvězd, v níž jednu ze složek tvoří bílý trpaslík – kompaktní pozůstatek po hvězdě, která už dávno vyčerpala své jaderné palivo a odvrhla vnější vrstvy. Tento drobný, ale extrémně hustý objekt obíhá kolem druhé hvězdy, kterou je takzvaný M trpaslík, tedy chladná červená hvězda výrazně menší a méně hmotná než naše Slunce.

Právě kombinace obou těchto těles podle vědců vysvětluje, proč soustava vysílá dlouhé rádiové impulzy v pravidelných intervalech. Zatímco klasické rychlé rádiové záblesky trvají jen zlomky sekundy a jejich zdroj bývá spojován s neutronovými hvězdami či magnetary, pulzy z těchto dvojhvězd trvají mnohem déle a opakují se s jasně definovanou periodou danou oběžnou dobou soustavy.

Bílý trpaslík díky svému silnému magnetickému poli a intenzivní rotaci dokáže interagovat s materiálem a magnetickým polem svého průvodce, M trpaslíka. Tato interakce vede k periodickému vyzařování rádiových vln, které je možné na Zemi zachytit pomocí radioteleskopů. Zjištění tak poprvé propojuje tento typ dlouhotrvajících rádiových pulzů s konkrétním typem hvězdného páru, což dříve nebylo jednoznačně prokázáno.

Objekty tohoto typu jsou vzácné a jejich pozorování vyžaduje dlouhodobé sledování oblohy, protože periody pulzů se mohou pohybovat od minut po desítky minut, na rozdíl od milisekundových záblesků, které astronomy zaměstnávají posledních několik let. Právě dlouhé trvání a pravidelnost signálu byly klíčovým vodítkem, které vědce navedlo ke správnému vysvětlení.

Výzkum tak přináší další dílek do skládačky týkající se rozmanitosti rádiových zdrojů ve vesmíru. Zatímco rychlé rádiové záblesky zůstávají spojeny především s extrémně hustými a mladými kompaktními objekty, nově popsaná třída ukazuje, že podobné, byť pomalejší a déletrvající signály mohou vznikat i v mnohem klidnějších binárních systémech složených ze starších hvězd.

Astronomové očekávají, že díky přesnějšímu pochopení mechanismu vzniku těchto pulzů bude možné v budoucnu identifikovat další podobné páry hvězd v naší Galaxii i mimo ni. To by mohlo pomoci lépe zmapovat populaci bílých trpaslíků v těsných dvojhvězdných systémech a rozšířit znalosti o tom, jak takové soustavy magneticky a energeticky fungují během pozdních fází svého vývoje.