Archeologové z Leidenu vyšetřují dva tisíce let starou násilnou smrt muže

Archeologové z univerzity v Leidenu se pustili do „studené“ kauzy, která je stará zhruba dva tisíce let. Jejím předmětem je násilná smrt muže z doby pozdní doby železné a raně římské, jehož kostra se dochovala v nezvykle dobrém stavu. Výsledky bádání shrnuje nová kniha Victims of Violence from the Early Roman Fort Velsen (Oběti násilí z raně římského tábora Velsen), kterou napsali archeoložka Carol van Driel-Murray a archeolog Mark Driessen.

Právě zachovalost nálezu patří k hlavním důvodům, proč se mu badatelé věnují. Téměř neporušené kostry z pozdní doby železné a raně římského období jsou totiž vzácné. Většina lidských pozůstatků z té doby se dochovala jen fragmentárně, případně vůbec, takže případ, v němž se dá vycházet z téměř úplné kostry, poskytuje výjimečnou příležitost zkoumat okolnosti úmrtí konkrétního člověka.

Cílem autorů bylo rekonstruovat příčinu smrti tohoto muže. K tomu zvolili interdisciplinární přístup, který spojuje archeologické, historické a forenzní poznatky. Archeologie přispívá poznáním nálezového kontextu a materiálních souvislostí, historické bádání zasazuje případ do dobových poměrů a forenzní metody umožňují posuzovat stopy na kostře podobně, jako to činí vyšetřovatelé u současných případů násilných úmrtí. Taková kombinace je pro studium pravěkých a starověkých nálezů stále spíše výjimkou, byť se podobné postupy v archeologii uplatňují čím dál častěji.

Označení „studená kauza“ je v tomto případě samozřejmě obrazné. Nikdo už nemůže postavit pachatele před soud ani vyslechnout svědky. Přesto si autoři kladou otázky, které by si kladl i kriminalista: co se onomu muži stalo, jak zemřel a za jakých okolností k jeho smrti došlo. Odpovědi hledají ve stopách, které na kostře zanechalo násilí, a v širších souvislostech, v nichž k události došlo.

Kniha navazuje na tradici studií, které se zabývají oběťmi násilí v raně římském prostředí. Samotný název odkazuje na raně římský tábor Velsen, k němuž se zkoumané případy vztahují. Publikace tak nabízí nejen příběh jednoho konkrétního muže, ale i pohled na to, jak násilí vypadalo v době, kdy se v dnešním prostoru severozápadní Evropy střetávaly domácí společnosti s římskou přítomností.

Pro odbornou veřejnost je přínosná hlavně metodologicky. Ukazuje, že i po dvou tisíciletích lze z dobře dochovaných kosterních pozůstatků vyčíst překvapivě mnoho, pokud se na ně pohlíží z více úhlů najednou. Spojení archeologů, historiků a forenzních specialistů dovoluje formulovat hypotézy, které by žádný z oborů samostatně nedokázal podložit. Zároveň je to připomínka, že za archeologickými nálezy stojí lidské osudy, často násilné a náhlé.

Autorky a autoři knihy nejsou v oboru nováčci. Carol van Driel-Murray a Mark Driessen působí na univerzitě v Leidenu, kde se věnují studiu římského období a jeho materiální kultury. Nová publikace je výsledkem jejich společné práce na případu, který se dosud nepodařilo uspokojivě objasnit.

Zveřejněním knihy se o výsledcích bádání dozvídá i širší veřejnost. Čtenáři v ní najdou rekonstrukci okolností smrti muže, jehož kostra přečkala dva tisíce let. Že se takový případ podařilo vůbec otevřít, je dáno právě vzácnou zachovalostí nálezu a ochotou badatelů přistupovat k němu tak, jako by šlo o skutečné vyšetřování.

Případ ukazuje, že archeologie se může přibližovat metodám forenzní vědy, aniž by ztratila svůj historický rozměr. Dvoutisíciletá kostra tak nevypovídá jen o jednom člověku, ale pomáhá lépe pochopit dobu, v níž žil a zemřel. Zda se podaří všechny okolnosti jeho smrti objasnit do posledního detailu, je otázka, na kterou autoři knihy odpovídají v rámci toho, co jim dochované důkazy dovolují.